Když se letitý sen o cestě na Nový Zéland stane skutečností. 

Jak to všechno začalo... 

O cestě na Nový Zéland jsem snila už od dětství a často si plánovala, jak se tam v dospělosti vydám. Vždycky jsem hltala všemožné dokumenty a zajímala se o kulturu země. Říká se, že když si člověk často vizualizuje své sny do detailu, že mu život začne posílat do cesty různé náhody, které by mohly být příležitostí, jak se ke svým vysněným cílům dopracovat. Záleží pak už jen na nás samotných, zda to vycítíme a dokážeme se těchto příležitostí chopit. 

Náhoda nebo osudové setkání? 

Jedna taková zvláštní náhoda se v mém životě odehrála v roce 2008. Končila jsem studia na škole a přemýšlela, co dál se životem. A přesně v této době jsem měla poprvé možnost vidět Maory přímo ze Zélandu naživo při vystoupení na jednom mezinárodním folklórním festivalu. Jejich kultura mě tenkrát doslova pohltila, jenže má angličtina byla v té době na příšerné úrovni. Zjistila jsem, že nejsem schopná konverzace a tak jsem se rozhodla i přes počáteční nechuť věnovat studiu angličtiny. O dva roky později přijeli tito Maorové, ač v trochu jiném obsazení, na festival znovu a mě byla nabídnuta možnost spolupráce přímo s nimi. Kdybych se dříve nerozhodla, že svou angličtinu vylepším, s největší pravděpodobností bych se s Maory nespřátelila a nikdy bych možná ani nesebrala dostatek odvahy k tomu, abych letěla sama několik hodin až na daleký Zéland. 

Let na Nový Zéland

Když se řekne cesta na Nový Zéland, každý si hned představí několikahodinové sezení v letadle. Ano, cesta sem trvá kolem 22 a více hodin, je nutný minimálně jeden přestup a často se člověk setká s dlouhým čekáním na letištích. Po cestě je však v některých zemích při delším čekání na přípojný let možnost tranzitního výletu. Já využila ten na Taiwanu, o němž si můžete přečíst zde: https://www.sharkainmotion.cz/l/tranzitni-vylet-v-taipei/ 

Anebo si člověk může rovnou zařídit nějaký ten stopover, pokud je čekání delší než 24 hodin. Letenky na Nový Zéland se při troše štěstí dají sehnat za opravdu dobrou cenu a výhodou držitelů platných cestovních pasů České republiky je navíc to, že před odletem není potřeba předem žádat o žádná turistická víza (pokud tedy jedete na kratší dobu a neplánujete zde pracovat). V mém případě se jednalo o přesně takový druh pobytu.

Víza a jiné povinnosti

Turistické vízum na dobu maximálně tří měsíců mi bylo přiděleno po příletu do Aucklandu. Musela jsem jen předložit vyplněnou příletovou kartu, kterou rozdávají letušky v letadle. Ty také ochotně poradí s jejím vyplněním. Celní kontroly na letišti jsou opravdu velmi přísné, takže je potřeba tzv. Arrival card vyplnit pravdivě. V takovém případě nebudete mít s úředníky problémy. Je opravdu velmi důležité si před cestou dobře načíst, co všechno se na Nový Zéland nesmí dovážet. V případě, že s sebou hodláte brát například outdoorové vybavení a trekovou obuv, počítejte s tím, že pracovníci na letišti budou pravděpodobně chtít vidět, zda máte vše dobře očištěné. Takže se vyplatí mít tyto věci v kufru hned nahoře. Jinak se může stát, že budete muset zavazadlo celé vybalit, což se zrovna mě stalo. Výhodou cesty na Zéland je také to, že zde nejsou nutná žádná speciální očkování, jako je tomu například při cestě do Afriky nebo Asie. Ubytování se vyplatí mít zajištěné dopředu, protože například levnější forma v kempu bývá poměrně rychle obsazená díky lidem, přijíždějícím na Working holiday víza. V mém případě se jednalo o návštěvu mých skvělých Maorských přátel, takže mi položka ubytování ze seznamu odpadla.

U Maorů doma

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že Maorové jsou velmi vřelí, přátelští a rádi pomohou. Na Zélandě celkově panuje poklidná atmosféra, která může být pro Evropana, zvyklého na každodenní shon a stres možná až trochu zarážející. Pro běžného turistu však díky takové otevřenosti není problém se tady s místními spřátelit. A to celkem rychle. Mnoho místních navíc nabízí své domy cestovatelům, takže se může stát, že se vám při povídání o vašem cestování i někdo sám nabídne nebo něco doporučí. Forma couchsurfingu či pronájmu za menší či větší poplatek zde funguje úplně stejně jako všude jinde ve světě.

Tip: Pokud sem pojedete v zimním období, připravte se na to, že teplé oblečení se vám bude hodit i uvnitř. Spousta domů postrádá zateplení a místní mnohdy také velmi málo topí. U mých přátel bylo úplně normální chodit i uvnitř v zimní bundě nebo dvou svetrech, nosit čepici a v noci se přikrývat hned několika dekami. 😀

Maorové a jídlo

K mému údivu ihned po příjezdu do města Rotorua, kde jsem trávila nejvíce času, mě velmi překvapila pohostinnost místních. A to nejen od mých přátel. Jinak aby bylo jasno, Maorové velmi rádi (a hodně) jedí. Takže bohaté anglické snídaně, na které jsem opravdu nebyla zvyklá mě přeci jen trochu překvapily. Vždycky mi přišlo, že je toho na stole tak jednou tolik, než bylo potřeba. 

Na Zélandě je také velmi populární BBQ. A není třeba problém, zajít si něco ugrilovat na pláž nebo do parku, kde jsou k dispozici volně přístupné grily. Využívají je nejen ti, kdo sem jedou za sezónní prací, ale také místní. 

Každý, kdo přiletí na Zéland, chce však ochutnat tradiční Hangi, což je jídlo připravované v zemi na horkých kamenech. Tento pokrm se "vaří" při slavnostních příležitostech, avšak ve městě Rotorua, kde je vysoká geotermální aktivita, se můžete k tomuto pokrmu dostat v rámci představení určeného přímo pro turisty.

Maorská kultura

S maorskou kulturou se můžete blíže seznámit například ve vesnici Mitai či Whakarewarewa, kde kromě ochutnávky Hangi, zažijete také autentické představení, spojené s písněmi a tancem. Součástí programu je i válečná Haka, což je bojový tanec, známý především díky ragbyovému týmu All Blacks. S Hakou se však můžete setkat i při oslavách narozenin a bývá i součástí svateb či jiných důležitých oslav. 

Maorové jsou na své zvyky a tradice velmi hrdí, a proto se je neustále snaží udržovat živé. Často jsem se například setkávala s tradičním maorským pozdravem, zvaným Hongi, kdy se dvě osoby dotknou nosy a čely. Ačkoli byli Maorové kdysi nuceni přizpůsobit se jiným zvykům kvůli tomu, že se stal Nový Zéland britskou kolonií, v posledních několika letech se maorská kultura opět dostává výrazně do popředí. Místní rádi mísí maorštinu s angličtinou, maorština se vyučuje i na některých školách, a existuje dokonce i maorská televize. Zpívání tradičních písní u popíjení piva s přáteli také není výjimkou. (Ale o tom zase někdy příště...😀). Na ulici také občas zahlédnete i někoho s tradičním, dříve rituálním tetováním Ta Moko. Maorové se při významných příležitostech scházejí u posvátných, bohatě zdobených domů, zvaných Marae, kde společně oslavují, zpívají či jen diskutují. Stále se zde udržuje také umění tradičního řezbářství, tkalcovství či sochařství.

Místa, která nesmíte minout na severním ostrově

Při cestování po novém Zélandu určitě jako první navštívíte Auckland. Za návštěvu tady stojí dominanta města Sky Tower. Kromě krásného panoramatického výhledu se zde nabízí i možnost bungee jumpingu. V Aucklandu však dávejte pozor na kapsáře. Na severním ostrově pak určitě nesmíte minout Hobitín. Říká se, že kdo byl na Novém Zélandě a nebyl v místě, kde se točil Pán prstenů, jako by tam nebyl. Pro milovníky krásných výhledů na oceán pak doporučuji navštívit město Tauranga, ve kterém se mimo jiné můžete vydat k vyhaslé sopce Mount Maunganui nebo vyzkoušet surfování či paddleboarding. Je však potřeba dávat pozor na silné proudy. Největším lákadlem všech turistů však zůstává město Rotorua (více o městě v článku tady: https://www.sharkainmotion.cz/l/jake-turisticke-atrakce-navstivit-ve-meste-rotorua/). Zde totiž zažijete tu opravdovou maorskou kulturu.

A co říci závěrem?

Na Novém Zélandě je spousta nádherných míst k vidění, takže si v případě cestování s pouhým turistickým vízem člověk uvědomí, že se nedá stihnout vidět všechno. Adrenalinové sporty, nezkažená příroda, lákající k procházkám či setkávání s příjemnými lidmi, kteří nebudou řešit úroveň vaší angličtiny ani to, co máte na sobě. A počítejte také s tím, že vám místní hned po prvním setkání budou říkat jménem. Kromě přátelských domorodců se mi na Zélandě podařilo setkat i s mnoha krajany, kteří se sem přestěhovali natrvalo, popřípadě přijeli sbírat životní zkušenosti s Working holiday vízy. Přímo ve městě Tauranga pak funguje česká a slovenská komunita, která organizuje celou řadu sportovních či společenských aktivit. Pokud se tedy člověk na Zéland vydá úplně sám, může se spolehnout na to, že v případě nouze se mu určitě dostane pomoci. Ať už od místních nebo od našich krajanů. Češi a Slováci tady při sobě opravdu drží. A díky tomu všemu se sem spousta lidí ještě minimálně jednou za život vrátí, popřípadě se zde rovnou rozhodne usadit. Život tady plyne prostě tak nějak víc na pohodu. 

Pozn. Pokud Vás článek zaujal, budu ráda za komentáře či jeho sdílení. Další články o Novém Zélandu budou brzy následovat. 😉