Mleczny bar - Aneb jak přežít na Erasmu v Polsku bez vaření

Na mém Erasmu v polské Vratislavi jsme měli v malé kuchyňce, společné pro dva pokoje, k dispozici elektrický dvou-plotýnkový vařič, avšak já a moje spolubydlící jsme přes týden často chodily na jídlo do tzv. mléčných barů. 

Mléčné bary se v Polsku těší velké oblibě, jelikož se tam dá opravdu dobře najíst za přijatelnou cenu. Jedná se vlastně o jakousi klasickou jídelnu, ve které naleznete tradiční polskou kuchyni za nízkou cenu. 

Některé bary jsou navíc formou bufetu, kde si jako na dovolené vyberete, co chcete. 

Když spolubydlící na Erasmu preferují vaření... Aneb jak "správně uvařit" rýži v sáčku :) 

Na kolejích jsme tedy díky využívání těchto jídelen vařily jen minimálně. Často se totiž také stávalo, že když jsme chtěly vařit my, byly v kuchyni naše spolubydlící z druhého pokoje. A když se to stane několikrát za sebou, raději se oblečete a vyrazíte na jídlo někam do města, protože na koleji byste se volného vařiče možná ani nedočkali. Když už jsme si chtěly něco uvařit, většinou to bylo populární "Erasmus rizoto", čili uvařená rýže smíchaná s kousky na pánvi orestované zeleniny ať už čerstvé nebo mražené. Suroviny se daly pořídit levně, uvařeno bylo velmi rychle a přípravu takového jídla zvládl i každý kuchařský začátečník. I když, i takové jednoduché jídlo je možné zkazit…

Jednoho sychravého podzimního večera byla naše kuchyň zase okupována dvojicí Francouzek, takže jsme se s mou spolubydlící vydaly do mléčného baru, protože se nám nechtělo čekat na volný vařič. Těsně před odchodem nás holky zastavily a chtěly přeložit návod na krabičce s rýží, což pro nás bylo trochu úsměvné. Přeci jen rýži v sáčku by mohly zvládnout uvařit. Z města jsme se vrátily promočené na kost, jelikož se na zpáteční cestě spustil silný liják a my při tom překládání návodu jak správně uvařit rýži úplně zapomněly na deštníky. Recepční se na nás díval s takovým soucitným pohledem, když nám dával klíče… Myslely jsme, že se tak tváří kvůli tomu, že jsme zmokly, ale když jsme výtahem vyjely do našeho poschodí, bylo nám jasné, že ten soucitný pohled byl kvůli něčemu úplně jinému. Na poschodí byla cítit spálenina, až se nám chtělo zvracet, všude kolem bylo šedo a všechno se to linulo od našich dveří. Když jsem je otevřela, vyvalil se na mě dým, a příšerný zápach z něčeho připáleného mě málem položil. Francouzkám se příprava Erasmus rizota hodně vymkla z rukou. Podařilo se jim totiž rýži v sáčku "uvařit" skoro do černa i s hrncem, a to až do takové míry, že prý začal houkat požární hlásič!

Týden se v kuchyni nedalo vydržet. Neustále nám tam byla cítit spálenina a zápachu nebylo možné se nijak zbavit. To, že ten hrnec byl mé spolubydlící a že skončil v koši i s rýží, už je vlastně jen detail. Slečny si totiž zásadně nechtěly pořídit nic svého a vše, co k vaření potřebovaly, si půjčovaly. Asi dobře věděly proč. Myslím si, že pro některé kuchaře začátečníky, a to zejména pro ty, jejichž výtvory často končí v koši, je pak možná výhodnější variantou, když si zajdou na jídlo raději někam do města a neohrožují svým "kulinářským uměním" své okolí.