Hledáte "opravdový" ráj na Novém Zélandě? Zajeďte si do Hobitína!

Když se řekne Pán prstenů, můžete si být jistí tím, že si každý ihned vybaví proslulý Hobitín, který byl pro účely filmu vybudován na jedné z novozélandských farem. Psal se rok 1998, když lokační tým režiséra Sira Petera Jacksona objevil při leteckém pátrání po vhodném natáčecím místě ovčí farmu Alexander v samém srdci regionu Waikato na severním ostrově Nového Zélandu. Jelikož se krajina velmi podobala popisu JRR Tolkiena, bylo hned jasné, že Hobitín pro film Pána prstenů vznikne právě zde, v místě krásně svěže zelených pastvin a zvlněných kopců.  

Oblast byla nedotčená, nebyly zde žádné budovy, silnice ani elektrické vedení. S pomocí novozélandské armády zde byla nejdříve postavena 1,5 km dlouhá cesta a později zde vzniklo 39 hobitích domečků ze dřeva, překližky a polystyrénu. Taktéž na výrobu ikonického mlýna a obloukového mostu byl využit polystyrén a překližka, v kombinaci s lešením. Došky na střechy mlýna a hostince Green Dragon byly vytvořeny z materiálu, který byl k dispozici kolem farmy.  Ani dub, který zde dodnes můžete vidět, není původní. Byl pokácen a převezen do Hobitína z blízké vesnice Matamata. Umělé listy, které byly na strom připevněny, pak byly dovezeny z Taiwanu. 

Lokace natáčení (trvalo tři měsíce) byla z pochopitelných důvodů utajena. 

A jak vypadala moje návštěva?

Do Hobitína jsme se vydali začátkem června. Měla jsem to jako takový další dárek k narozeninám (čímž byl vlastně celý můj pobyt na Zélandě). Už ráno solidně lilo a nebylo úplně nejtepleji, ale plán byl jasný - buď teď nebo nikdy! Z Rotorui, kde jsem pobývala, to sem není daleko, ale když jedete ve sportovním autě a masivně vám do toho prší tak, že skoro nic nevidíte, je to dost adrenalin. Marně můžete místním Maorům říkat, že terenní auto by v tomto případě bylo lepší. Všechno je prostě ok. Takže vy máte oči připíchnuté na přední sklo a třesete se strachy, aby řidič nesjel někam mimo vozovku, popř. aby nenabral cestou nějakou tu ovci. 

Dorazili jsme však ještě dopoledne a vzhledem k tomu, jaké panovalo počasí, nebyla na vstupenky ani tak velká řada. V naší skupince byli vesměs samí Japonci a Korejci, kteří neustále prosili o fotku tam a tuhle... Jejich nadšení při cestování je až obdivuhodné a pro Evropana mnohdy nepochopitelné. 

Naše průvodkyně v pláštěnce a v gumácích dokázala svým výkladem i v neustávajícím dešti opravdu zaujmout. S nadšením převyprávěla celou historii vzniku Hobitína, snad hodinu mluvila o natáčení, o hercích z Pána prstenů, odpovídala na všemožně záludné otázky, pořád někde někoho z naší skupinky fotila, vyprávěla vtipy... musím uznat, že tohle byl jeden z nejlepších průvodcovských výkladů, který jsem kdy zažila (prohlídka s deštníky v lijáku a solidní kose trvala snad dvě hodiny). 

Na závěr jsme skončili v místním hostinci Green Dragon, kde hrála skvělá hudba, spojená s filmem. Místo něčeho na zahřátí jsme si dali tradiční Pie s masem a pivo ze speciální edice, vyrobené pro toto nádherné místo. Poslouchali jsme hudbu, seznámili se s několika dalšími Korejci a Japonci (vyfotili je s pivem i bez piva; a i oni nás vyfotili s pivem i bez piva 😀) a pak jsme se ještě vrátili na určitá místa vyfotit pár fotek bez lidí kolem. 

V Hobitíně jsme celkem strávili skoro 4 hodiny (možná i víc?) a musím říct, že tohle místo opravdu stojí za návštěvu ( i přes to, že vám třeba lije za krk jako nám), i když zrovna nejste milovníky filmů jako je právě Pán prstenů. Už totiž jen samotné místo, kde se Hobitín nachází vyloženě bere dech. Okolní příroda je prostě něco fantastického a slovy se to opravdu nedá popsat. To se musí zažít. Takže až na Zélandě budete, určitě si cestu sem naplánujte. Ty peníze za vstupné za to opravdu stojí.